Růstový trh infrastruktura Asie

Globální výzva - infrastruktura

Výstavba a modernizace infrastruktury patří celosvětově k největším společenským výzvám 21. století. A především finančně. Poradenský podnik McKinsey odhaduje, že do r. 2030 bude zapotřebí až 60 bilionů USD, aby se globální infrastruktura dostala na úroveň odpovídající době.* (McKinsey: Produktivita infrastruktury: Jak ušetřit bilion USD za rok) Zájem investorů o tento sektor logicky kontinuálně roste. Výkonné dopravní trasy, udržitelná energetika a distribuce energie a zajištěné zásobení vodou platí obecně jako nejdůležitější a kapitálově nejintenzivnější cílové segmenty.

Zafinancování této obrovské potřeby investic přesahuje na základě napjaté rozpočtové situace možnosti státních institucí většiny zemí. Světová banka odhaduje, že právě prahové země usilující o rozvoj budou muset vydat za rok 8 % svého hrubého sociálního produktu* (PwC: Svět v r. 2050) na údržbu stávající infrastruktury a na infrastrukturální opatření vynucená vysokým hospodářským růstem a růstem populace. Z rozpočtových důvodů však většina zemí setrvává u zřetelně nižších investičních kvót s tím výsledkem, že infrastruktura už není schopná udržet krok s dynamikou hospodářství.

Potřeba kapitálu se setkává s přáním stabilních, plánovatelných výnosů

Vlády tuto nesrovnalost rozeznaly a podporují tedy zapojení soukromých poskytovatelů kapitálu, často v rámci Public Private Partnerships (PPP). Na základě aktuální situace na mezinárodních kapitálových trzích - nízké úroky, vysoké zadlužení států, bobtnající politické konflikty - se tento záměr u investorů setkává s velkým zájmem. Protože investice do infrastruktury slibují stabilní, plánovatelné, s ostatními třídami aktiv málo nebo nulově korelující výnosy s kalkulovatelným rizikem, čímž splňují podstatné požadavky velkých sběrných míst kapitálu, jako jsou pojišťovny, penzijní pojišťovny a nadace. Tím význam financování infrastrukturálních záměrů soukromými a institucionálními vkladateli dále poroste.

Posun globálních silových center

Zejména v Asii, která se už dávno vyvinula v globální centrum síly, je na základě stálého nárůstu populace a růstu hospodářství zřetelně hmatatelná nutnost výstavby infrastruktury. Již dnes se polovina světového hrubého sociálního produktu nahospodaří v Asii. Jestliže se nyní mezi deseti hospodářsky nejvýkonnějšími státy nacházejí vedle Německa, Francie a Velké Británie ještě tři evropské země mezi deseti hospodářsky nejvýkonnějšími státy, bude tam v r. 2050 patřit už jen Německo. Zato se mezi prvními čtyřmi už etablují země jako Indie a Indonésie. *

Další vývoj Asie však bude silně určován tím, jak dobře se podaří přechod z exportně zaměřeného hospodářství na hospodářství stojící na vnitrozemské poptávce. Jako předpoklad pro to platí ještě silnější ukotvení asijské hospodářské dynamiky v široké populaci a s tím spojený nárůst soukromé spotřeby. K tomu je však zapotřebí infrastruktura, která udrží krok s dynamikou hospodářského růstu a zapojí do průběžného růstu i regiony mimo asijské metropole.

Vysoká potřeba dohnat zameškané u infrastrukturálních investic

Zejména řada národních hospodářství jihovýchodní Asie, kde to vypadá, že dynamický růst hospodářství není k udržení, stojí před dalekosáhlými strukturálními výzvami. Studie poradenského podniku McKinsey ukazuje, že infrastruktura ve většině zemí Asie je přes příznivý hospodářský vývoj zaostalá. Výroba proudu v Indii leží kvůli nedostatečným investicím v době špiček až o 20 % pod poptávkou. V Indonésii byly infrastrukturální investice ve výši zhruba 6 % hrubého domácího produktu v 90. letech sníženy na pouhá 3 % v uplynulých deseti letech. To vedlo ke zhoršení v oblastech, jako je zásobení energií, transport, výstavba bytů, komunikace a zásobení vodou, což mělo za následek snížení hospodářského růstu o tři až čtyři procentní body. *

Přitom je zjevné, že se musí snaha zintenzivnit, zaostání dohnat a etablovat infrastrukturu moderního průmyslového standardu. Zejména ty regiony, kde se infrastruktura po desetiletí dále nevyvíjela, musí výrazněji profitovat ze vzestupu a prosperity. Řada regionů, které notoricky trpí nedostatečným zásobením proudem, musí dostat zásobení spolehlivou energií. Přístavy, letiště a dopravní trasy po zemi i po vodě se musí přizpůsobit novým požadavkům podmíněným růstem nebo nově postavit. I telekomunikační sítě se musí modernizovat a rozšířit, aby umožnily dnes běžné komunikační postupy na národní i mezinárodní úrovni.

Megatrend urbanizace je hnací silou infrastruktury

Kromě toho urbanizace vyžaduje speciálně v Asii urbanizace vysoké investice do infrastruktury. V r. 2020 bude podle odhadů v asijskopacifické oblasti asi 50 % obyvatel žít ve městech. To je zhruba o 500 milionů lidí víc než ještě v r. 2013.* Čína dokončila tento vývoj již v posledních deseti letech. Od r. 2003 stoupl podíl městského obyvatelstva ze zhruba 40 % na dnešních více než 54 %.* Velká aglomerační centra, která tak narážejí na hranice své infrastrukturální zatížitelnosti, vyžadují velké investice do veřejné dopravy, do zásobovacích zařízení a zařízení na likvidaci odpadu a do bytové výstavby.

McKinsey odhaduje potřebu investic do asijské infrastruktury samotné v tomto desetiletí na zhruba 8 bilionů USD, Asijská rozvojová banka počítá se 750 miliardami USD za rok do r. 2020.*

Tradiční poskytovatelé financí jsou tím přetížení, zahraniční investoři jsou vítáni

Dosud financoval infrastrukturální projekty i v Asii stát nebo domácí, často státem řízené banky. Tento model financování však nedokáže držet krok s aktuálním vývojem a vývojem předvídaným pro nadcházející roky. Vzhledem k značným rozpočtovým deficitům je zde řada zemí přeexponovaná a hledá alternativní řešení financování k realizaci svých infrastrukturálních projektů.

Proto mají ti, kdo v politice rozhodují, pro soukromé investory dveře zeširoka otevřené. Regulatorní omezení nebo dosavadní překážky investování byly zásadně zreformované a často zcela zrušené. Byly však vytvořeny atraktivní investiční pobídky a zvýhodnění pro zahraniční investory. Modely jako zejména Public Private Partnerships (PPP), ale i přímé investice zahraničních poskytovatelů kapitálu jsou tím, co se v nadcházejících letech dostane mnohde do popředí.


Infrastruktura. Nepostradatelná. Udržitelná. Výnosná.

Video

Důležitý impuls ze strany Asian Infrastructure Investment Bank (Asijská infrastrukturální investiční banka)

Nejmladším a nejpůsobivějším příkladem změny paradigmat v Asii je založení banky Asian Infrastructure Investment Bank (AIIB) pod vedením Číny v létě r. 2015, jejímž jediným úkolem je získávat kapitál pro investice do infrastruktury v Asii.

Členství celkem 57 států, mezi nimiž jsou všechny vedoucí hospodářské národy Evropy a většina asijských zemí, je přitom zřetelným signálem klesajícího významu USA jako centrální hospodářské mocnosti a jasným důkazem důvěry těchto států v hospodářskou a politickou stabilitu regionu a význam infrastrukturálního trhu v Asii.

AIIB může být rozhodujícím impulsem pro pozvednutí infrastruktury Asie na úroveň západních států a iniciaci následných investic ze strany soukromých investorů. Výstavba silnic, železničních sítí, přístavů, elektráren, distribuční sítě proudu a telekomunikačních sítí by v důsledku vedla k nové růstové dynamice v Asii, z níž by měl užitek i zbytek světa - a v neposlední řadě investoři angažovaní v Asii.

By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. Weitere Informationen

Die Cookie-Einstellungen auf dieser Website sind auf "Cookies zulassen" eingestellt, um das beste Surferlebnis zu ermöglichen. Wenn du diese Website ohne Änderung der Cookie-Einstellungen verwendest oder auf "Akzeptieren" klickst, erklärst du sich damit einverstanden.

Schließen